Datasets:

ctu-aic

/

questions_ujc_cas_cs

like 0

Follow

AI Center FEE CTU 17

Píše se dané spojení s čárkou?

Měla bych napsat čárku ve větě "Zdá se, že kombinace přitažlivého města Olomouc v srdci Moravy spolu se specifickou náplní práce(,) je klíčem k dalšímu růstu"?

podmět

Podmětová a přísudková část představují formálně i významově těsnou část věty, čárkou se neoddělují (viz "konkrétní případ").

Píše se v daném spojení čárka?

Píše se čárka před spojkou "nebo" v následující větě? "Proto jsme jako jeden z výstupů projektu připravili metodiku, která umožňuje identifikovat významné stromy (tedy rozhodnout, zda konkrétní strom je(,) či není významný)."

nebo

Složky několikanásobných větných členů spojené souřadně v poměru vylučovacím oddělujeme čárkou (viz "konkrétní případ").

Původ slova

Jak vzniklo slovo záludný?

záludný

Slovo záludný bylo utvořeno z předložky za a slovesa loudit (ve významu 'klamat, mámit'). V Jungmannově slovníku z 19. století se nachází pouze podstatné jméno záluda ('sofisma, tj. zdánlivě správný, ale logicky chybný úsudek k oklamání jiných'), přídavné jméno záludný je novější.

Původ slova

Odkud pochází slovo specifický?

specifický

Slovo specifický ('příznačný, osobitý') bylo do češtiny přejato vlivem moderních evropských jazyků (německy spezifisch, francouzsky spécifique, anglicky specific), nicméně pochází ze středolatinského specificus ('osobitý'). To bylo odvozeno od specificare ('udělat, označit zvlášť') z latinského speciēs ('druh') a facere ('dělat).

Původ slova

Jaký je původ slova tiptop?

tiptop

Hovorový výraz tiptop ('bezvadný, prvotřídní') byl přejat z anglického tip-top téhož významu. Tento výraz vznikl spojením slov tip ('špička') a top ('vrchol').

Původ slova

Jak vzniklo slovo top ('vrcholný, špičkový')?

top

Slovo top bylo dle Českého etymologického slovníku přejato z anglického top (ve stejném významu, a to 'špičkový, prvotřídní'), které pochází od top ve významu 'vrchol, vršek, nejvyšší bod'.

Dohromady, nebo zvlášť?

Máme psát veřejně-prospěšný se spojovníkem, nebo s mezerou (veřejně prospěšný)?

veřejně prospěšný

Se spojovníkem (popř. dohromady) píšeme složená přídavná jména. Zápis veřejně-prospěšný by signalizoval, že jde o dvě souřadné složky, tj. veřejný a prospěšný. V tomto případě však nejde o složené přídavné jméno, ale o volné spojení příslovce a přídavného jména. Jedná se o spojení, která nejsou odvozena z ustálených slovních spojení, jako je např. vysoká škola – vysokoškolský, trestní právo – trestněprávní, proto je píšeme jako dvě samostatná slova: veřejně prospěšný = je prospěšný veřejně (obdobně např. průmyslově vyspělý, strojně obráběný materiál). Doklady z korpusu SYN v 12 ukazují, že tento způsob je zcela běžný, najdeme zde více než 34 000 dokladů; nejčastěji jde o veřejně prospěšné práce, veřejně prospěšné podnikání či instituce.

Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?

Předpokládám, že slovo subsaharský se píše dohromady. Nebo ne? Viděla jsem to i se spojovníkem.

subsaharský

Ano, slovo subsaharský doporučujeme psát v českých textech dohromady, komponent sub- tvoří první část mnohých složených slov, např. subtropický, subalpínský, subdodávka, subkontinentální.

Dohromady, nebo zvlášť?

Píše se zatímco dohromady, nebo zvlášť zatím co?

zatímco; zatím co

Jsou možné obě možnosti. Spojka zatímco má význam mezitímco, tedy v téže době, kdy se děje něco jiného (zatímco jsme spali, začalo pršet), nebo také kdežto (dvě růže rozkvetly, zatímco třetí zvadla). V časovém významu je možné i psaní zvlášť, např. listoval časopisem, zatím co se oblékala / listoval časopisem, zatímco se oblékala. Psaní dohromady jednoznačně převažuje. Korpus SYN v 12 zachycuje více než milion dokladů psaní dohromady a necelých 6 tisíc dokladů psaní zvlášť.

Dohromady, nebo se spojovníkem?

Uvažuju správně, že úzkostně-depresivní porucha napíšu se spojovníkem, protože jde o úzkosti a deprese?

úzkostně-depresivní

Ano. Pro psaní složených přídavných jmen jsou potřebné věcné znalosti. Tato smíšená porucha se podle internetových zdrojů vyznačuje jak některými příznaky úzkostné poruchy, tak příznaky deprese. Pokud jde o souřadné spojení dvou složek, které by mohly být spojeny spojkou a (v tomto případě tedy úzkostný a depresivní), pak se přídavné jméno píše se spojovníkem: úzkostně-depresivní (porucha). Psaní dohromady (úzkostnědepresivní) by znamenalo, že východiskem je podřadné spojení úzkostná deprese, což neodpovídá skutečnosti.

Dohromady, nebo se spojovníkem?

Jde mi o slovo odvozené od pojmu klinická psychologie. Píše se tam spojovník: klinicko-psychologický? Nebo je to jinak?

klinickopsychologický

Při psaní složených přídavných jmen s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově vycházíme z věcné znalosti. Od ustáleného slovního spojení klinická psychologie odvozujeme složené přídavné jméno klinickopsychologický. Složená přídavná jména podřadná píšeme dohromady (srov. občanské právo – občanskoprávní). Spojovník (klinicko-psychologický) signalizuje, že jde o souřadné spojení, jehož složky jsou na stejné úrovni a mohly by být spojeny spojkou a (klinický a psychologický). Jak však sama říkáte, neodpovídá to skutečnosti.

Původ slova

Jaký je původ slova řízek?

řízek

Slovo řízek pochází podle Českého etymologického slovníku ze slovesa řezat. Jedná se vlastně o 'uříznutý kus (masa)'.

Předložka pojící se se jménem v 2. pádu

Jaká předložka se píše ve spojení "ze/se strany druhostupňového orgánu"?

předložka se; předložka ze

S druhým pádem se pojí standardně a bezpříznakově předložka z(e). Jen v případech, kdy pisatel cítí potřebu zdůraznit význam 'z povrchu pryč' nebo 'po povrchu dolů', lze užít také předložku s(e), která je však vnímána jako zastaralá. Uvedené spojení ale ani jeden z těchto významů nevyjadřuje, proto je náležité psaní s předložkou z(e), tj. "ze strany druhostupňového orgánu".

Jiná problematika a nejasné případy

Píše se slovo panna s jedním -n-, nebo se dvěma -nn-?

panna; dvě n

Slovo panna je odvozeno od slova pán příponou -na, obě "n" tak zůstávají, proto je náležité psaní se dvěma "n".

Jiná jména (všechny 3 stupně)

Jak by se mělo správně psát slovo raný ve spojení "v Augustinových raných dialozích"? S jedním -n-, nebo se dvěma?

raný

Ve slově raný s významem 'brzký, časný, počáteční' je náležité psát pouze jedno -n-. Protože uvedené slovní spojení označuje Augustinovy dialogy, které byly vytvořeny v počátcích jeho filozofické kariéry, je náležitý zápis s jedním -n-, tj. "Augustinovy rané dialogy". Užití přídavného jména ranní se dvěma -nn-, které má význam 'vztahující se k ránu', tedy v tomto případě není namístě.

Jiná jména (všechny 3 stupně)

Mělo by se příslovce raně ve spojení raně moderní psát s jedním -n-, nebo se dvěma?

raně; dvě n

Příslovce raně je utvořeno od přídavného jména raný, které má význam 'brzký, časný, počáteční' a jež se píše s jedním "n". V souladu s obecným pravidlem tvoření slov se v příslovci žádné další "n" nepřidává.

Krátce, nebo dlouze?

Nemůžeme se s kolegou shodnout, jestli máme v naší elektrofirmě psát rozvaděč, nebo rozváděč.

rozvaděč, rozváděč

Můžete užít obě možnosti, obě najdete v IJP. Starší zdroje (Pravidla českého pravopisu a Slovník spisovné češtiny) uvádějí pouze podobu rozváděč. V uživatelské praxi je však varianta rozvaděč natolik rozšířená, že se prosadila i do spisovného jazyka. V korpusu SYN v12 najdeme 7359 dokladů zápisu rozvaděč a 4738x zápis rozváděč.

Zápis přejatého slova

Proč se liší slova absorbovat a absorpční? Proč je tam b a p?

absorbovat; absorpce

Slova se neliší pouze v češtině, rozdíl je už v latině, z níž jsou slova přejata. Sloveso absorbovat je z latinského absorbēre, zatímco podstatné jméno absorpce je přejato z latinského absorption; p zachovává i odvozené přídavné jméno absorpční. Případů slov přejatých z latiny, u nichž se sloveso a odvozené podstatné či přídavné jméno se od sebe hláskově liší, najdeme v češtině více, např. preskribovat – preskripce, transkribovat – transkripce, redigovat – redakce, abstrahovat – abstrakce.

Domácí vs. přejaté

Z kterého jazyka pochází slovo diplomat?

diplomat

Slovo diplomat ('pověřený zástupce svého státu; obratný vyjednavatel') pochází z francouzštiny, konkrétně z francouzského diplomate od přídavného jména diplomatique ('týkající se (úředních) listin').

Domácí vs. přejaté

Z kterého jazyka pochází slovo princezna?

princezna

Slovo princezna pochází z francouzského princesse (přechýlený tvar od prince), do češtiny se však dostalo přes německé Prinzessin.

Domácí vs. přejaté

Z jakého jazyka pochází slovo relikvie?

relikvie

Slovo relikvie ('ostatky svatých; vzácná památka') pochází z latiny, konkrétně ze slova reliquiae ('zbytky, ostatky'). To bylo odvozeno z přídavného jména reliquus ('zbylý'), které pochází z relinquere (tvar od slovesa relīquī s významem 'zanechat, opustit').

Původ slova

Z jakého jazyka se do češtiny dostalo slovo bronz?

bronz

Slovo bronz ('slitina mědi s cínem, popř. s jiným kovem') se do češtiny dostalo přes německý výraz pro bronz Bronze z italského bronzo téhož významu. Další původ je nejistý, možná pochází z perského pirinǧ, birinǧ ('měď').

Původ slova

Jak vzniklo slovo hamburger?

hamburger

Slovo hamburger je přejímkou z angličtiny (hamburger ve významu 'hamburský řízek'). Později se využila shoda začátku slova s anglickým slovem ham ('šunka') a začaly se tvořit složeniny jako cheeseburger ('sýrový hamburger') a podobně.

Původ slova

Jaký je původ slova párek?

párek

Slovo párek ('druh uzeniny') dle Českého etymologického slovníku vzniklo ze slova pár, jelikož se párky původně prodávaly spojené po dvou.

Původ slova

Jak vzniklo slovo gauner?

gauner

Gauner ('darebák, lump') pochází z německého Gauner, které je ze staršího Joner ('falešný hráč'). To má původ asi v jidiš, ve slově jowen s významem 'Řek'. Podle Českého etymologického slovníku byla totiž Řekům přisuzována zvláštní obratnost při falešné hře v karty.

Původ slova

Z jakého výrazu vzniklo slovo naděje?

naděje

Slovo naděje je odvozeno od slovesa nadít se ('pojmout nebo mít naději, doufat, očekávat'). Nejstarší doklad slova naděje pak podle Českého etymologického slovníku pochází již ze 13. století.

Domácí vs. přejaté

Pochází slovo holt z němčiny, nebo se jedná o slovo domácí?

holt

Slovo holt ('zkrátka a dobře, inu, tedy, ovšem') bylo přejato z německého halt ('inu, zrovna'), které pochází ze středohornoněmeckého, respektive starohornoněmeckého halt ('víc, spíš'), jehož původ není jasný.

Domácí vs. přejaté

Je slovo barva přejaté, nebo domácí?

barva

Slovo barva (též v podobě barba) se vyskytovalo již ve staré češtině ve 14. století. Jedná se však o výpůjčku ze středohornoněmeckého varwe, případně ze starohornoněmeckého far(a)wa (dnes Farbe).

Původ slova

Jak vzniklo slovo nosorožec? Souvisí s nosem, nebo se slovesem nosit (protože dané zvíře nosí roh)?

nosorožec

Nosorožec vznikl podle Českého etymologického slovníku jako kalk podle německého Nashorn (Nase = nos; Horn = roh). Německý výraz pro nosorožce patrně vznikl rovněž jako kalk, a to z latinského rhīnocerus, které pochází z řeckého rhīnókerōs (rhīs = nos; kéras = roh).

Dohromady, nebo zvlášť?

Mám problém se slovem, které se několikrát objevuje v nově formulovaných stanovách společenství vlastníků. Jde o slovo neusnášeníschopný. Považuji to za logický nesmysl, protože to je vlastně shromáždění schopné neusnášení. Vstávají mi vlasy hrůzou, považuji to za logický nesmysl. Jsem přesvědčený, že takové slovo do spisovné češtiny nepatří. Se slovem usnášeníschopný problém nemám.

neusnášeníschopný

Souhlasíme s vámi, že slovo neusnášeníschopný je problematické, souhlasíme i s argumenty, které uvádíte. Slova nelze tvořit mechanicky, nápodobou jiných výrazů, v tomto případě navíc poněkud nelogickou nápodobou. Přídavné jméno usnášeníschopný se užívá poměrně běžně a je zachyceno v IJP. Výraz patří mezi tzv. spřažená přídavná jména, která píšeme v obráceném slovosledu dohromady: schopný usnášení – usnášeníschopný (podobně např. práceschopný – schopný práce, konkurenceschopný – schopný konkurence). Pokud potřebujeme vyjádřit zápor, vycházíme z dvouslovného základního vyjádření, např. neschopný práce = práceneschopný. Slovo neusnášeníschopný tedy odpovídá vyjádření schopný neusnášení. Záporka by však v tomto případě měla být u přídavného jména schopný (neschopný). Výsledné spřažené adjektivum by tedy bylo usnášeníneschopný. Za vhodnější však považujeme víceslovné vyjádření shromáždění není schopné usnášení, popř. je nezpůsobilé usnášení.

Dohromady, nebo zvlášť?

Studentka použila v práci výraz kolemseperoucí, utvořený podle slova kolemjdoucí. V IJP jsem takovou spřežku nenašla. Jaký máte názor na vhodnost?

kolem se peroucí

Vaše pochybnost je oprávněná. Zatímco výraz kolemjdoucí se užívá běžně a je zachycen už v SSJČ, v tomto případě jde o příležitostně vytvořený výraz. Vhodnost jeho užití se váže na kontext, v němž je slovo užito. V určitém typu textu (např. beletristickém) může sloužit k oživení, ale v běžných spisovných textech doporučujeme volit psaní zvlášť: kolem se peroucí (lidé), popř. slovosled (lidé) peroucí se kolem.

Dohromady, nebo zvlášť?

Píšu větu: "Dejte prosím vědět, zda jste vše v pořádku obdržel." Píše se v pořádku zvlášť, nebo mám psát dohromady vpořádku? Viděla jsem to několikrát psané dohromady.

v pořádku

IJP ani žádný jiný jazykový zdroj slovo jako spřežku nezachycují, náležité je psaní zvlášť: ...zda jste vše v pořádku obdržel. Psaní dohromady se v tomto případě v praxi objevuje jen velmi málo. V korpusu SYN v12 je doloženo psaní dohromady 346x, zatímco na psaní zvlášť je v ČNK téměř 298 000 dokladů. Spřažení může nejspíš bránit to, že relativně často mezi předložku v a podstatné jméno pořádek vkládáme nějaký přívlastek, např. v naprostém, dokonalém, úplném, nejlepším, vzorném pořádku. Spřežky obvykle vznikají ze slov, mezi něž další slovo nevkládáme (například, vpředu, poránu, navždy).

Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?

Máme psát etnopopulismus jako jedno slovo, nebo jsou to dvě slova (etno populismus), nebo se to píše se spojovníkem (etno-populismus)?

etnopopulismus

Doporučujeme postupovat obdobně jako u slov s částí bio-, eko-, anti-, tzn. chápat komponent etno- jako první část složeniny a psát ho dohromady s příslušným podstatným jménem. Náležitá podoba je tedy etnopopulismus. Srov. etnofestival, etnočajovna, etnostyl, etnohudba.

Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?

Máme psát antiglobalizace dohromady, nebo jsou to dvě slova (anti globalizace), nebo má být ve slově spojovník (anti-globalizace)?

antiglobalizace

Komponent anti- tvoří první část složených výrazů. Píše se dohromady s příslušným slovem, např. antidemokratický, antirasista, antihistorický, antidepresivum. Dohromady je tedy vhodné psát i výraz antiglobalizace.

Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?

Máme psát antielitářství jako jedno slovo, nebo jsou to dvě slova (anti elitářství), nebo se to píše se spojovníkem (anti-elitářství)?

antielitářství

Komponent anti- tvoří první část složených výrazů. Píše se dohromady s příslušným slovem, např. antidemokratický, antirasista, antihistorický, antidepresivum. Dohromady je tedy vhodné psát i výraz antielitářství.

I, nebo y?

V e-mailu pro klienty jsme napsali limská borelióza. Klient nás upozornil, že máme psát lymeská. Potřebuji to ověřit.

lymský; lymeský

Slovo limský sice existuje, ale je odvozeno od města Lima (v Peru). V souvislosti s bor(r)eliózou (pozn. je možné psát jak borrelióza, tak borelióza) je namístě psát y, protože pojmenování nemoci obsahuje přídavné jméno utvořené od zeměpisného jména Old Lyme, což je městečko v USA. Podoba přídavného jména není úplně ustálená, je možné psát jak lymská, tak lymeská. V IJP, kde je možné u hesla lymský náležitou podobu názvu nemoci ověřit, je uvedena poznámka, že v odborných textech se dává přednost podobě lymeská borrelióza. Dalším zdrojem, v němž je pojmenování uvedeno, je nový elektronický ASSČ (heslo borelióza).

I/y rozlišuje význam slova či předpony

Píše se ve větě "Mám nab_tý program" měkké i, nebo tvrdé y? Jsem ze staré školy, my jsme používali slovo nabitý jen v případě, že šlo o nabitou pušku. Dříve to přece jinak nebývalo, nebo se pletu?

nabitý

V rozlišení slov nabít a nabýt nedošlo k žádné změně, pravidlo je stále stejné. Sloveso nabít užíváme ve významu 'velmi naplnit něčím, napěchovat, vtěsnat, naplnit až k prasknutí, po okraj'. Nabýt znamení 'získat'. Stejně jako můžeme nabít pušku náboji nebo střelným prachem, můžeme v přeneseném významu mít ve svém programu tolik aktivit, že je naplněný až k prasknutí tak jako zbraň. Proto píšeme: mít nabitý program. Pokud máte pocit, že to tak dříve nebývalo, je možné, že je to tím, že se žilo klidněji, že lidé nemívali tolik aktivit, proto se slovní spojení nabitý program tolik neobjevovalo.

I, nebo y?

Potřebujeme na plakát napsat slovo mask_áda. Na internetu vidím, že některé organizace píšou maskiáda, jiné maskyáda. Jak to je správně?

maskiáda

V názvech akcí, které jsou tvořeny od různých slovních základů pomocí přípony -iáda, je obvyklé psát i (spartakiáda, univerziáda). Za základní proto považujeme podobu maskiáda. Protože však v některých případech takto tvořených pojmenování jde o recesistické akce, jejichž název záměrně zdůrazňuje spojení českého základu (např. drak, necky, prak, maska, resp. draky, necky, praky, masky) a zakončení signalizujícího vrcholnou sportovní soutěž, nelze odmítat ani variantu maskyáda (drakyáda, neckyáda, prakyáda apod.).

I, nebo y?

Potřebujeme na plakát napsat slovo drak_áda. Na internetu vidím, že některé organizace píšou drakiáda, jiné drakyáda. Jak to je?

drakiáda

Zápis slova drakiáda je možné ověřit v IJP. V názvech akcí, které jsou tvořeny od různých slovních základů pomocí přípony -iáda, je obvyklé psát i (spartakiáda, univerziáda). Za základní proto považujeme podobu drakiáda. Protože však v některých případech takto tvořených pojmenování jde o recesistické akce, u nichž název záměrně zdůrazňuje spojení českého základu (např. drak, necky, prak, resp. draky, necky, praky) a zakončení signalizujícího vrcholnou sportovní soutěž, nelze odmítat ani variantu drakyáda. Doklady z korpusu SYN v12 ukazují, že varianty drakyáda se v textech objevuje výrazně méně často (291 : 9923).

Zápis domácího slova

Mám psát s jakýmkoli psím plemenem, nebo s jakýmkoliv psím plemenem?

jakýkoli; jakýkoliv

Obě možnosti – jakýkoli i jakýkoliv – jsou v pořádku. Mezi variantami není žádný stylový ani významový rozdíl. Doklady z korpusu SYN v 12 ukazují, že se v praxi užívají obě možnosti v podstatě vyrovnaně. Můžete se rozhodnout podle své preference.

Původ slova

Jaký je původ slova harant?

harant

Původ slova harant není příliš jasný. Se staročeským osobním jménem Harant (z německého Herrand) spíše nesouvisí, i když Český etymologický slovník nevylučuje, že formou bylo k tomuto jménu přikloněno. Pravděpodobně se ale jedná o novější slovo odvozené od slovesa hárati ('prudce, skokem jít či jet').

I, nebo y?

Jde mi o to, jestli dobře vysvětlím dětem slovo visutý most. Bude v pořádku, když vysvětlím, že most může být umístěný někde vysoko, že je to most visící na lanech. Je to tak možné? Bude to stačit?

visutý

Domníváme se, že vysvětlení je v pořádku. Není však tak podstatné, že by most byl někde vysoko. Důležité je to, že most visí, je zavěšený, upevněný shora. Slovo visutý souvisí se slovesem viset, nejde o předponu vy- (ta je užita např. ve slově vysunutý). Slovo se užívá hlavně vě stavebnictví, a to ve spojeních visutý most, visuté schody a visutá klenba.

Dohromady, nebo zvlášť?

V textu je věta "Ať se na místě propadnu." Nemělo by to být spíš dohromady namístě, není tím myšleno ihned, okamžitě?

na místě

V uvedené větě nejde o spřežku namístě s významem 'ihned' nebo 'vhodné, náležité, v pořádku', ale o předložku na a podstatné jméno místo – ať se na (tomto) místě propadnu = na místě, na kterém právě stojím. Doporučujeme proto psaní zvlášť: ať se na místě propadnu.

Dohromady, nebo zvlášť?

Chtěl bych si ověřit, jestli se zvolání kčertu může psát dohromady. Rozlišoval bych, když pošleme někoho k čertu (to bych psal jen zvlášť), ale rozhořčené ulevení bych psal spíš dohromady.

k čertu; kčertu

Máte pravdu, že v obratu "poslat někoho k čertu" píšeme předložku zvlášť. Expresivní zaklení, rozhořčené ulevení je možné psát dvojím způsobem: zvlášť i dohromady, např. co tady kčertu / k čertu děláš?, Jak to mám kčertu / k čertu vědět?, Kde to kčertu / k čertu jsem? Obě možnosti jsou uvedeny v IJP a nově vznikajícím ASSČ. Doklady z korpusu SYN v 12 ukazují, že psaní zvlášť je v praxi častější (Přesná čísla by však bylo nutno vytřídit). Pokud preferujete psaní dohromady, je to v pořádku.

Dohromady, nebo zvlášť?

Píše se na shledanou, nebo nashledanou? Vídám to různě.

na shledanou

Přestože se setkáváme i s psaním dohromady (nashledanou), správně je jen psaní zvlášť: na shledanou. Zpodstatnělá přídavná jména, která se užívají pouze či převážně s předložkou na a pojí se se 4. pádem, píšeme zvlášť. Vedle na shledanou k nim patří např. spojení na viděnou, na slyšenou, na pováženou, na srozuměnou, (jako) na zavolanou.

I, nebo y?

Mám větu Byt je volný, budeš tam mít soukrom_. Je na konci i, nebo y?

soukromí

Píšeme: Byt je volný, budeš tam mít soukromí. Ve větě je užito podstatné jméno středního rodu soukromí, které se skloňuje podle vzoru stavení. Zápis soukromý znamená, že jde o přídavné jméno (vzor mladý), to užijeme v jiném kontextu, např. soukromý pozemek, soukromý život.

Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?

Píše se slovo znovuobjevená dohromady?

znovuobjevený

Ano, slovo znovuobjevený doporučujeme psát dohromady (stejně jako např. znovuzrozený, znovunalezený). V korpusu SYN v 12 je doloženo 2478 příkladů užití. Slovo je možné ověřit i v IJP.

Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?

Píše se slovo stáleplodící dohromady?

stáleplodící

Příručky slovo nezachycují, ale analogicky podle výrazu stálezelený doporučujeme volit psaní dohromady i u slova stáleplodící. V korpusu SYN v12 najdeme 199 dokladů, často ve spojení stáleplodící jahody, stáleplodící odrůdy. Psaní zvlášť je rovněž možné, v praxi se využívá méně často. V korpusu je zachyceno 96x (opět převážně ve spojení se slovem jahody).

Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?

Píše se psychoteror, nebo zvlášť psycho teror?

psychoteror

Komponent psycho- tvoří poměrně běžně první část složených slov, např. psychoanalýza, psycholingvistika, psychoterapeut, psychofarmaka. Doporučujeme proto psát jako jedno slovo i výraz psychoteror. Doklady užití zachycuje i korpus SYN v12 (172x doložen zápis psychoteror, 1x psycho teror).

Zápis přejatého slova

Mám v českém textu psát business, nebo byznys či byznis? Nebo nějak jinak?

byznys; business

Původní anglickou podobu business užít můžete, ale v současnosti se objevuje jen řidčeji (v korpusu SYN v12 je 16 850 dokladů, poměrně často v ustálených spojeních jako business development director, business intelligence, business call centrum apod.). Jednoznačnou převahu má počeštěná podoba byznys (195 883 dokladů). Tu doporučuje jak ASSČ, tak IJP. Zápis byznis v pořádku není, pravopisná podoba biznis se užívá ve slovenštině.

Zápis přejatého slova

Je možné psát slovo [džendr] počeštěně?

gender

Výraz užívaný pro sociálně definované pohlaví zachovává v češtině původní pravopisnou podobu gender. Počeštěná podoba džendr se objevuje jen výjimečně. Pravopisnou podobu je možno ověřit v IJP nebo v ASSČ.

Zápis přejatého slova

Můžeme psát slovo [brífink] počeštěně?

brífink; briefing

Ano, pravopisná podoba brífink je naprosto v pořádku, zachycuje ji jak nejnovější ASSČ, tak IJP a už i NASCS a SSČ. Vedle této počeštěné varianty je možné volit i původní podobu briefing. Doklady z korpusu SYN v12 ukazují, že se v českých textech užívají obě možnosti, původní pravopisná podoba převažuje.

I, nebo y?

Máme formulaci: vytvořit formulář s povinnými poli. Mám psát poli, nebo poly. A proč?

pole

Náležité je psát formulář s povinnými poli. Slovo pole je středního rodu, skloňuje se podle vzoru "moře" (s moři). Pravopisnou podobu je možné ověřit ve slovníkové části IJP v tabulce u slova pole.

I, nebo y?

Když potřebujeme napsat domáckou podobu jména Markéta, píšeme Maki, nebo Maky?

Maki; Maky

Domácké podoby jmen se užívají v soukromých, důvěrných projevech, a to především v mluvené podobě. V písmu se objevují jen v omezené míře – v soukromé komunikaci, v neformálních textech či v beletrii. Protože nejde o oficiální jméno, není pravopisná podoba domáckých jmen závazně stanovena. Vlivem analogie s typy jmen, které mají "i" ve zdrobňující příponě (Evička – Evi, Stázička/Stázinka – Stázi, Tomík/Tomíček – Tomi), obvykle píšeme měkké "i" u všech takto zakončených domáckých podob, tedy i po tvrdém souhláskovém písmenu: Viki, Šári, Věri. Avšak ani možnost psát Viky, Šáry, Věry není vyloučena. Je tedy možné zvolit jak podobu Maki, tak Maky. Psaní s "i" lze považovat za základní, a to bez ohledu na způsob tvoření. Předchází‑li koncovému ‑i souhlásky d, t, n, dává se přednost psaní ‑i, nebo ‑y podle výslovnosti předchozí souhlásky: Tony, Rudy x Hani, Vlasti.

Psaní c/k

Jak mám psát slovo [marakuja]? Maracuja, nebo marakuja?

maracuja; marakuja

Výkladové slovníky češtiny slovo nezachycují, podle IJP je možné psát jak maracuja, tak počeštěně marakuja. Doklady z korpusu SYN v12 ukazují, že zápis maracuja značně převažuje – poměr je 705 : 63.

Zápis přejatého slova

Je v češtině spisovná podoba imbus, nebo inbus?

imbus; inbus

S psaním tohoto pojmenování je to poněkud složitější. V jazykových zdrojích (včetně IJP a ASSČ) ani v technických naučných slovnících není slovo zachyceno. Důvodem je to, že jde o profesní (nespisovné) pojmenování. Náležité plně spisovné označení je několikaslovné: šroub s válcovou hlavou a vnitřním šestihranem. V běžných komunikačních situacích a publicistických textech je však pro nástroj šestihranného profilu označení imbus/inbus běžně užívané. Historicky původní je označení inbus. Jde o zkratkové slovo utvořené z pěti písmen názvu výrobku (Innensechskantschlüsse) a názvu německé firmy Bauer und Schaurte, která v 1. polovině 20. století tento nástroj začala vyrábět. Doklady z praxe však svědčí o tom, že jednoznačně převažuje označení imbus – v korpusu SYN v12 je poměr 214 : 24 (dalších 14, resp. 7 dokladů je z článku, který se tomuto slovu věnuje z jazykového hlediska). Pokud chcete v textu užít neoficiální jednoslovné pojmenování, pak lze doporučit spíše variantu imbus, ta bude pro většinu čtenářů nejsrozumitelnější. Ani zápis inbus však nelze považovat za vyloučený. Zestručněné vysvětlení je převzato z publikace Jsme v češtině doma? (Academia 2012, str. 53–54).

Krátce, nebo dlouze?

Píše se označení dospělého jedince imago, nebo imágo?

imago

V souladu s jazykovými příručkami doporučujeme psát krátce imago. Takto je slovo uvedeno v NASCS, IJP i novém ASSČ. Převahu krátké varianty potvrzuje i korpus SYN v12. Varianta imago je zachycena 859x, imago 50x. Výslovnost je podle ASSČ možná dvojí, a to jak s dlouhým á, tak krátkým a. Výrazem se běžně označuje dospělý jedinec hmyzu, v psychologii a sociologii pak nevědomá představa životně důležité osoby (otcovské imago).

I, nebo y?

Narazila jsem v sofistikovaném textu na věc, která mě překvapila. Byl v něm užit obrat kýho víra (s měkkým i), jsem přesvědčena, že to má být kýho výra. V textu do mělo jakousi logiku, ale stejně se mi to nezdá.

kýho výra

Máte pravdu, že ustálený expresivní obrat zní kýho výra. Takto je zachycen jak v SSŠ, tak v SSJČ a rovněž v IJP, podle slovníků jde o ustálené slovní spojení vyjadřujících podiv, překvapení. V textu, který jste četla, mohlo jít o záměrnou aktualizaci, hru se slovy.

Zápis přejatého slova

Potřebujeme na výrobek napsat slovo a nevíme, zda je v češtině správně expirace, nebo exspirace. Pokud užíváme zkratku, tak je to EXP, ale neradi bychom měli slovo špatně.

exspirace; expirace

Nový elektronický Akademický slovník současné češtiny výraz bohužel neuvádí, podle IJP můžete volit jak podobu exspirace, tak expirace, ve zkratce obvykle EXP. Starší slovníky zachycují výraz pouze v podobě exspirace. Slovo je tvořeno latinskou předponou ex- a slovesem spīrō. Důvodem zjednodušení zápisu je nejpravděpodobněji obtížnější výslovnost skupiny -xsp-. V publikaci Na co se nás často ptáte (z roku 2002) se píše: "...kam se podělo to -s-? Ono je vlastně obsaženo v písmenu x, proto už v antické době se vedle přísně etymologického psaní exspecto, exsul objevovaly i zjednodušené podoby expecto, exul. Volba není věcí správnosti, ale spíš vhodnosti a zvyku: smiřme se s tím, že zkratka se píše zpravidla bez s, v plné podobě má přednost podoba exspirace." V současných textech (v roce 2024) je podle korpusu SYN v12 zápis expirace dvakrát častější než exspirace (poměr je 1166 : 574).

I, nebo y?

Našla jsem v IJP, že slovo [gips] s významem sádra můžu psát jak s y (gyps), tak s i (gips). Platí to ve všech pádech?

gyps; gips

Ano. Synonymní nespisovný výraz pro sádru můžeme psát jak gyps, tak gips, a to ve všech pádech, např. noha v gypsu/gipsu, s gypsem/gipsem se špatně chodí. Obě možnosti uvádí jak IJP, tak nový elektronický Akademický slovník současné češtiny. V SSČ, SSJČ a NASCS je uvedena jen varianta gyps, v SSJČ s poznámkou, že dříve se psalo též gips, což je dáno tím, že čeština slovo převzala prostřednictvím němčiny (gips). Původní latinská podoba je gypsum, řecká gýpsos. Doklady z korpusu SYN v12 ukazují, že v současnosti se užívají obě možnosti, varianta gyps je frekventovanější.

Vhodnost/správnost slovního spojení

Lze v oficiálním dokumentu použít spojení "tok informací"?

tok informací

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí u slova tok 4 významy, přičemž význam 3 'nepřetržitý pohyb něj. množství jedním směrem' s příkladem "tok informací" hodnotí jako charakteristický pro odborný styl. Spojení "tok informací" je tedy v oficiálních formálních dokumentech v pořádku.

Vhodnost/správnost slovního spojení

Lze použít spojení "postižení esence", nebo je nutné jej nahradit např. spojením "zachycení esence"?

postižení esence

U slovesa postihnout Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí 4 významy, od všech těchto významů přitom lze utvořit verbální substantivum. Uvedenému spojení "postižení esence" zřejmě nejlépe odpovídá význam 2 'postřehnout' (ve starším Slovníku spisovného jazyka českého je tento význam podrobněji rozveden jako 'zjistit zrakem, smysly vůbec n. rozumem; zpozorovat, postřehnout, všimnout si'). Spojením "postižení esence" tedy lze vyjádřit stav/proces apod., kdy byla esence postřehnuta, zaznamenána, a uvedené verbální substantivum v něm není nutno nahrazovat.

Stylová charakteristika slova

Při poslechu Českého rozhlasu jsem zaznamenala slovo účin (ve významu 'účinek'). Jak toto slovo hodnotíte?

účin

Slovník spisovné češtiny i Slovník spisovného jazyka českého uvádějí u slova účin stylový příznak knižní. Zvlášť v mluveném projevu proto tento výraz může u posluchače vzbudit pozornost. Dodejme, že slovo účin je navíc v současné češtině velmi málo frekventované. Zatímco synonymní výraz účinek má v ČNK syn v12 přes 245 000 výskytů užití, výraz účin má pouhých 1 040 výskytů užití.

Slovesa: příčestí

Existuje nějaké pravidlo na to, která slovesa vzoru "tisknout" můžou mít v příčestí činném -nu-?

vzor "tisknout", přípona -nu-

Jednoduché pravidlo bohužel neexistuje. Dosavadní příručky (Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny) uváděly, že v mužském rodě jednotného čísla můžou mít tvary příčestí činného s kmenotvornou příponou -nu- jednak slovesa expresivní (štrejchnul, hecnul, čutnul), jednak slovesa onomatopoická (bouchnul, cinknul). Hranice těchto kategorií sloves jsou ovšem neostré (v řadě případů není jasné, je-li sloveso ještě expresivní či onomatopoické). Kromě toho ve spisovných textech proniká kmenotvorná přípona -nu- i ke slovesům, která evidentně nepatří ani do jedné z uvedených kategorií. Z toho důvodu se autoři Internetové jazykové příručky (IJP) rozhodli údaje o uplatnění přípony -nu- v příčestích činných od sloves vzoru "tisknout" založit na skutečném používání těchto tvarů, jak je odráží korpus psané češtiny SYN v12. K červenci 2024 tak do IJP byly doplněny tvary příčestí činného s příponou -nu- u sloves s následujícími slovotvornými základy (pokud základové sloveso bez předpony IJP nezachycuje, je před něj umístěn spojovník): bloknout, cuknout, čichnout, -čísnout, čutnout, dáchnout, -dřímnout, -háknout, hecnout, hloupnout, hopsnout, -houpnout, hrábnout, hryznout, hubnout, hupnout, hupsnout, hýbnout, chladnout, -chromnout, chřadnout, jihnout, kleknout, kliknout, kopnout, kousnout, krotnout, kýchnout, kysnout, kývnout, lehnout, -lípnout, loknout, loupnout, lupnout, -máčknout, máchnout, mávnout, máznout, měknout, -míchnout, -mknout, mládnout, moknout, -nuknout, páchnout, pinknout, plivnout, prahnout, pustnout, -pychnout, reznout, rudnout, říhnout, -řknout, seknout, skřípnout, stárnout, střihnout, škrábnout, škubnout, škytnout, šlehnout, šlohnout, štípnout, štrejchnout, tíhnout, típnout, tloustnout, tuhnout, vadnout, vrhnout, vrznout, zívnout, zobnout, žasnout. Ne všechna slovesa s těmito základy splňovala kritéria pro zařazení tvarů s příponou -nu-, což je mj. i případ slovesa tisknout, u něhož tvar tisknul kvůli své nízké frekvenci být do IJP přidán nemohl. Hledisko empirické (užívání tvarů v korpusu) bylo ovšem kombinováno s hlediskem systémovým. Pokud empirická kritéria pro zařazení do IJP splňovalo alespoň jedno sloveso s uvedeným slovotvorným základem, byly do IJP tvary s příponou -nu- doplněny i ke všem dalším slovesům se stejným slovotvorným základem.

Slovesa: časování

V jedné výzvě jsem četla: "Vyhlašte referendum." Je tvar vyhlašte náležitý? Nemá být vyhlaste?

vyhlásit

Všechna slovesa, která patří do 4. slovesné třídy ke vzoru "prosit", mají ve všech tvarech rozkazovacího způsobu stejnou kořenovou souhlásku jako infinitiv, přítomné tvary i příčestí činné (pros, prosme, proste; hlas, hlasme, hlaste; (ne)kaz, (ne)nekazme, (ne)kazte; raz, razme, razte). Už delší dobu bylo možné pozorovat, že se v praxi, a to i v textech, které prošly jazykovou revizí, stále častěji objevují podoby vyhlašte, dokažte, doražte atp., tedy podoby se změkčenou kořenovou souhláskou (s → š, z → ž). Např. v korpusu SYN v12 mají tvary vyhlas, vyhlasme, vyhlaste 415 výskytů, vyhlaš, vyhlašme, vyhlašte 181 výskytů; doraz, dorazme, dorazte 882 výskytů, doraž, doražme, doražte 301 výskytů. U slovesa kazit dokonce tvary se ž převládají: 512 podob se ž, 74 se z. K měkčení dochází u sloves hlásit, kazit, razit a předponových sloves od nich odvozených taktéž v příčestí trpném a při odvozování slovesných podstatných jmen (hlášen, hlášení; nakažen, nakažení; vyražen, vyražení). To byl patrně důvod, proč tyto hlásky pronikly i do tvarů rozkazovacího způsobu, a varianty s nimi proto zařazujeme do IJP. U dalších sloves, např. hasit (uhasit, dohasit atd.), mrazit (zmrazit, rozmrazit atd.) se tvary se změkčenou souhláskou také objevují, ale stále jednoznačně převažují podoby se s (uhas, uhasme, uhaste atd.) a se z (zmraz, zmrazme, zmrazte), proto podoby se š a ž do IJP zaneseny nebyly.

Pozdravy

Posílám e-mail kolegům a kolegyním. S některými z nich si tykám, s jinými vykám. Mohu začít e-mail pozdravem "Dobrý den / Ahoj"?

ahoj; dobrý den

Na tuto otázku nelze poskytnout jednoduchou odpověď, do volby vhodné formy pozdravu, ale též oslovení se totiž promítají pragmatické faktory. Obecně lze říci, že čím je komunikace oficiálnější, formálnější, tím spíše se užívá zdvořilejší oslovení, a to i tehdy, když si s některými z adresátů tykáme. V takových případech bychom doporučili kontaktovou formuli "Vážené kolegyně, vážení kolegové" nebo familiárnější "Vážené a milé kolegyně, vážení a milí kolegové". V běžné, každodenní, méně oficiální a méně formální komunikaci s kolegy však považujeme za vhodný i samotný pozdrav "Dobrý den", jenž není v současné e-mailové korespondenci nijak neobvyklý, a vyloučit samozřejmě nelze ani vámi zmiňovanou kombinaci pozdravů "Dobrý den / Ahoj", přikláněli bychom se však raději k jejich spojení pomocí spojky "a": "Dobrý den a ahoj".

Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí

Zajímalo by nás, kterým větným členem je výraz "skořicí" ve větě "Perník voněl skořicí". Jde o příslovečné určení, nebo předmět?

předmět vs. příslovečné určení

Řešení této problematiky není zcela jednoznačné. Určování větných členů u jmen v 7. pádě, která se vážou ke slovesům smyslového vnímání, jako například "znít zpěvem", "zářit hvězdným jasem", "zapáchat dehtem" apod., bylo v odborné literatuře několikrát popsáno, ale názory jednotlivých autorů nejsou jednotné. M. Grepl a P. Karlík v publikaci Skladba spisovné češtiny (1986) zmiňují, že výrazy tohoto typu stojí na hranici mezi předmětem a příslovečným určením, a odkazují na práce starších autorů. Vladimír Šmilauer (Novočeská skladba, 1966) píše, že případy 7. pádu po "slovesech jevů smyslem vnímaných" jsou předmětem, a podle sloves označujících jednotlivé smysly (resp. vnímání jimi) zde vyjmenovává např. věty "Léto svítí živými barvami"; "Všecek hájek zvučel jásavým zpěvem"; "Stojaté vody páchly rybinou" apod. Naopak František Trávníček (Mluvnice spisovné češtiny, 1951) ve spojeních typu "voní to růžemi", "páchne to česnekem" upřednostňuje příslovečný význam a kloní se k názoru, že jde o určení původu. Ať už tedy určíte výraz "skořicí" jako příslovečné určení, nebo předmět, nedopustíte se "chybného" vyhodnocení. Jestliže však jde o školní úkol, doporučujeme zkonzultovat s didaktickými odborníky, jaké řešení převažuje v učitelské praxi, případně nakolik je vůbec vhodné úkol této obtížnosti zařadit do výuky.

Krátce, nebo dlouze?

Můžeme psát slovo mínus s dlouhým í, nebo se má psát jen krátce minus?

minus; mínus

Přejaté slovo minus (z latinského minus) se podle dosavadní kodifikace psalo jen s krátkým i, přestože ve slovnících (NASCS, SSČ, SSJČ) bylo doporučováno vyslovovat ho s dlouhým í [mínus]. Pravopisná podoba mínus odpovídající výslovnosti je v současnosti ve spisovných textech natolik rozšířená (v korpusu SYN v12 je poměr cca 90 000 : 12 000), že byla v roce 2024 do IJP doplněna jako variantní. Můžete tedy psát jak minus, tak nově i mínus.

Krátce, nebo dlouze?

Zajímá mě, zda se může psát jen stadium, nebo i stádium.

stadium; stádium

Je možné zvolit jak pravopisnou podobu stadium, tak stádium. Přejaté slovo stadium (z latinského stadium) se podle starší kodifikace psalo jen s krátkým a, přestože se ve slovníkových zdrojích (NASCS, SSČ, SSJČ i PSJČ) vždy doporučovalo vyslovovat s dlouhým á, tj. [stádyjum]. V korpusu SYN v12 najdeme 15 640 dokladů různých tvarů podoby stádium (vedle 73 333 dokladů zápisu stadium) – což je v podstatě pětina výskytů. Pravopisná podoba stádium reflektující výslovnost dlouhé samohlásky je v současnosti ve spisovných textech natolik rozšířená, že byla v roce 2024 do IJP doplněna jako variantní.

Zápis přejatého slova

Jde mi o psaní slov papričky [chalapeňo] v textu receptu, kde je uvedeno: ... můžete posypat papričkami [chalapeňo]. Vím, že původní pravopisná podoba je jalapeño, ale pro potřeby receptů bych dala přednost psaní s ň, tedy jalapeňo. Je to v pořádku?

jalapeňo; jalapeño

Přestože pro textové procesory obvykle není problém zapsat ñ (n s vlnovkou), není nutné na původní španělské podobě jalapeño trvat. Při zápisu slov z cizích jazyků (obvykle jde o vlastní jména) se připouští nahradit písmeno, které v české abecedě není, písmenem s nejbližší zvukovou platností (např. Piątek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Piontek), popř. příslušným písmenem bez rozlišovacího znaménka (Ernö –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Erno, Białystok – Bialystok). V tomto případě je vzhledem k výslovnosti [chalapeňo] vhodné užít první z možností a místo ñ napsat ň (n s háčkem). Stejně jako píšeme např. Buñuel i⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Buňuel, El Niño i El Niňo, je možné psát jalapeño i jalapeňo. Doklady ukazují, že tato možnost je v praxi využívána běžně; plně počeštěná podoba chalapeňo se zatím objevuje jen zřídka. Variantu jalapeno, s níž se v praxi rovněž setkáváme, v českých textech nedoporučujeme (kvůli již zmíněné výslovnosti). Při rozhodování, zda dát přednost zápisu jalapeño, nebo částečně počeštěnému jalapeňo, je vhodné zvážit, v jakém kontextu se bude slovo objevovat. Jde-li o nápis na sklenici či plechovce s nakládanými papričkami, popř. o slovní spojení s opěrným podstatným jménem obecného významu papri(č)ka, za nímž následuje tzv. nominativ jmenovací, nečiní původní pravopisná podoba žádné potíže: posypat papričkami jalapeño. Ve větném kontextu však obvykle potřebujeme užít slovo v různých pádech. Vzhledem k zakončení na -o jde v češtině o slovo středního rodu, skloňujeme ho podle vzoru "město": 2. p. jalapeňa. Španělské ñ může představovat při zápisu tvarů některých pádů problém. O podobách jalapeña, jalapeñu, jalapeñům jistě pochybovat nebudeme. Jak ale zapíšeme třeba 7. p. jed. čísla? Je vhodné zachovat ñ a psát s jalapeñem, nebo postupujeme stejně jako u slov s ň a napíšeme s jalapeněm? V těchto případech je řešením preferovat částečně počeštěnou podobu jalapeňo a v příslušných pádech psát s jalapeněm, o jalapeněch, s jalapeni. Doklady užití na internetu a v ČNK ukazují, že se slovo užívá často v množném čísle, a to v původním španělském tvaru množného čísla: papričky jalapeños – jalapeňos. V této podobě je slovo nesklonné (např. přidáme lžičku nakrájených jalapeňos). Nepovažujeme za vhodné používat tvar jalapeňos pro jednotné číslo (*přidáme jedno jalapeňos). Pokud to shrneme, tak lze doporučit, aby se slovo jalapeňo skloňovalo v jednotném i množném čísle podle vzoru "město", v množném čísle lze jako variantní užít i nesklonnou podobu jalapeňos: přidáme jedno jalapeňo; posypeme nakrájeným jalapeněm; překvapilo mě, že ta jalapeňa/jalapeňos vůbec nepálila; lžička nakrájených jalapeň/ jalapeňos; s jalapeni/jalapeňos mám dobré zkušenosti.

Zápis přejatého slova

Potřebujeme na etiketu prodávaného výrobku napsat papričky [chalapeňo]. Našel jsem na internetu několik verzí zápisu, jde mi především o to, zda v češtině zachovat původní španělské ñ (n s vlnovkou), nebo psát ň (n s háčkem). A také mě zajímá, jestli by v případě psaní s ň nemělo být na začátku ch: chalapeňo.

jalapeňo; jalapeño

Doklady z ČNK a internetu ukazují, že způsob zápisu je zatím poněkud rozkolísaný. Pro textové procesory obvykle není problém ñ (n s vlnovkou) zapsat. Výhodou původní španělské podoby jalapeño je to, že neobvyklý znak čtenáři signalizuje, že výslovnost slova nemusí být v souladu s pravopisnou podobou. Na původní podobě však není nutné lpět, protože při zápisu slov z cizích jazyků (obvykle jde o vlastní jména) se připouští nahradit písmeno, které v české abecedě není, písmenem s nejbližší zvukovou platností (např. Piątek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Piontek), popř. příslušným písmenem bez rozlišovacího znaménka (Ernö –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Erno, Białystok – Bialystok). V tomto případě je vzhledem k výslovnosti [chalapeňo] vhodné užít první z možností a místo ñ napsat ň (n s háčkem). Stejně jako je možné psát např. Buñuel –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Buňuel, El Niño – El Niňo, píšeme jalapeño – jalapeňo. Doklady ukazují, že tato možnost je v praxi využívána běžně; plně počeštěná podoba chalapeňo se zatím objevuje jen zřídka. Můžete tedy volit buď původní podobu jalapeño, nebo částečně počeštěnou variantu jalapeňo. Doplňujeme, že v českých textech se objevuje i varianta jalapeno, tu však (s ohledem na výslovnost) za vhodnou nepovažujeme.

Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?

Nikde jsem nenašel, jestli psát video shrnutí, video-shrnutí, nebo videoshrnutí. Umělá inteligence mi tvrdí pokaždé něco jiného.

videoshrnutí

Psaní se spojovníkem se pro češtinu nedoporučuje. Psaní zvlášť nelze považovat za vysloveně chybné, ale za jednoznačně nejvhodnější považujeme psaní dohromady: videoshrnutí. Komponent video- tvoří běžnou součást složených slov, např. videohra, videocentrum, videodokumentace, videoklub, videokazeta. Pokud nechcete použít složené slovo, pak lze volit formulaci shrnutí na videu.

Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?

Máme psát video trénink zvlášť, nebo se spojovníkem video-trénink, nebo dohromady videotrénink?

videotrénink

Doporučujeme psát videotrénink dohromady jako jedno slovo. Část video- je běžnou součástí mnohých složených slov, z běžně užívaných je to např. videocentrum, videodokumentace, videoklub, videokazeta.

Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?

Zajímá mě, jestli psát euroobal, euro obal, nebo euro-obal. Nenašla jsem ho ve slovníku, jde o spisovné slovo?

euroobal

Slovo euroobal je v pořádku, do slovníku se dostane jen malá část slovní zásoby. Doporučujeme psát dohromady euroobal, komponent euro- tvoří první část složených slov, k běžněji užívaným výrazům tvořeným stejným způsobem patří např. eurokomisař(ka), europoslanec, euroregion, euroskeptik, eurozóna.

S, nebo z?

Jde mi o slovo metabolismus. Předpokládám, že je možné psát oboje: s i z. Nejsem příliš postaru, když preferuju podobu metabolismus?

metabolismus

Máte pravdu, že je možné psát metabolismus i metabolizmus, podoby však nejsou rovnocenné. Ve slovech s příponou vyslovovanou [-izmus] se v souladu s tzv. Dodatkem k PČP považují za základní podoby se -s-, stylově neutrální je tedy zápis metabolismus. Tato podoba je uvedena např. v IJP. Rozhodně nejste postaru, naopak užíváte doporučovanou variantu.

Zápis měkčení

Potřebuji si ověřit, jestli se při skloňování příjmení Staňo (n s háčkem) háček přesouvá nad e: Staněm.

Staňo

Je to naprosto správný postup. Sedmý pád příjmení Staňo je Staněm, háček nad ň se neopakuje, měkčení je signalizováno písmenem ě.

Pozdravy

Je vhodnější použít pozdrav "Dobrý den", nebo adresáty oslovit v dopise informujícím o vánoční nabídce?

dobrý den

V dopisové korespondenci nadále doporučujeme užívat tradiční formu navázání kontaktu, tj. oslovení. (Naproti tomu v e-mailové komunikaci se běžně můžeme setkat s pozdravem, oslovením i jejich kombinací, všechny tyto typy kontaktových formulí jsou většinově považovány za zdvořilé.)

Pozdravy

Posíláme dopisy do firem, ale konkrétní adresáty neznáme. Můžeme použít pozdrav "Dobrý den"? Nebo by bylo lepší oslovení "Vážení představitelé firmy"? Ale co když si dopis přečte někdo, kdo není v jejím vedení? Co třeba "Vážená paní, vážený pane"?

dobrý den

V této situaci jistě můžete zvolit neutrální oslovení "Vážená paní, vážený pane", chcete-li však být konkrétnější, doporučujeme oslovení typu "Vážené zástupkyně a vážení zástupci firmy". Pozdrav "Dobrý den" se sice užívá při kontaktu s neznámým či nekonkrétním adresátem, ale v e-mailové korespondenci. V dopise je vhodné nadále užívat oslovení.

Zápis přejatého slova

V IJP uvádíte, že se píše rokenrol nebo rock-and-roll. Musí se tam ty spojovníky psát? Viděla jsem to i bez nich a taky to někdy vídám s apostrofy. Co byste doporučili?

rokenrol; rock-and-roll

V češtině je obvyklé psát buď počeštěně rokenrol, nebo volit variantu se spojovníky: rock-and-roll. Tyto možnosti najdete např. v IJP a výkladových slovnících češtiny. Doklady z korpusu SYN v12 ukazují, že zjednodušený zápis rokenrol v českých textech jednoznačně převládá (11 135 dokladů), varianta se spojovníky je doložena 477krát.

Původ slova

Z jakého jazyka pochází adjektivum hezký?

hezký

Český etymologický slovník uvádí, že slovo hezký se vyskytuje pouze v češtině. Vykládá se z praslovanského gъd-jь-kъ(jь), což je oslabená varianta kořene god- (např. ve slově hodit se), nicméně struktura slova je neobvyklá a praslovanské stáří pochybné. Nejstarší doloženou podobou je hejský – je proto možné uvažovat o souvislosti se slovy hejsek či hesovati, hejsovati ('hýřit, počínat si světácky').

Původ slova

Jaký je původ slova náboženství? Souvisí nějak se slovy nebe a žena?

náboženství

Spojitost se slovy nebe a žena je mylná, jedná se o tzv. lidovou etymologii. Staročeský slovník definuje náboženství jako 'nábožnost, zbožnost, vroucí vztah věřícího k bohu'; 'náboženství, náboženskou víru, vyznání, konfesi'; 'nábožnou, posvátnou úctu k někomu' či 'akt, jímž se posiluje a projevuje zbožnost'. Machkův Etymologický slovník jazyka českého sice slovo náboženství nezachycuje, ale uvádí přídavné jméno nábožný, které asi vzešlo ze spojení na bozě, po bozě. To významově odpovídá dnešnímu 'od boha, k bohu'.

Původ slova

Jaký je původ výrazu na just ve významu 'naschvál'? Má nějakou souvislost s justicí?

just

Podle Rejzkova Českého etymologického slovníku se výraz just ve významu 'schválně, zrovna, právě' do češtiny dostal z německého slova just téhož významu. To bylo přejato z francouzského juste ('správný, spravedlivý'), které pochází z latinského iūstus téhož významu. Toto přídavné jméno bylo odvozeno od slova iūs ('právo'). Souvislost s justicí zde tedy opravdu je, z historického hlediska se jedná o příbuzné slovo.

Původ slova

Vzniklo dříve slovo keř, nebo slovo zákeřný?

keř; zákeřný

Český etymologický slovník uvádí, že slovo keř pochází z praslovanského kъrь, jehož původní význam byl asi 'odnož, postranní výhonek' (a které souvisí se slovem kořen). Slovo zákeřný je pak jednou z odvozenin slova keř, dříve tedy vzniklo slovo keř.

Pozdravy

Mohu použít místo oslovení pozdrav "dobrý den", když píšu méně oficiální e-mail?

Z článku H. Mžourkové a K. Dvořákové "Většina z nás používá prosté Dobrý den", jenž vyšel v roce 2023 v časopisu Slovo a slovesnost, vyplývá, že samotný pozdrav se užívá jednak při komunikaci s neznámým adresátem, jednak v situacích charakterizovaných nižší mírou oficiálnosti a formálnosti (např. při každodenní komunikaci s kolegy). Vaše řešení je tedy zcela v pořádku.

Pozdravy

Když píšu e-maily, začínám je oslovením (Vážený pane Nováku; Vážený pane inženýre). Většina e-mailů, co dostávám, však začíná pozdravem "Dobrý den". Tak teď nevím – nedělám to špatně?

dobrý den

Oslovení adresáta e-mailu je naprosto v pořádku, nedopouštíte se žádného prohřešku. V oficiální e-mailové komunikaci se však vedle tradiční formy oslovení (např. Vážený pane Nováku) užívá i spojení pozdravu a oslovení (Dobrý den, pane Nováku), které je v současnosti většinově vnímáno taktéž jako zdvořilé. Samotný pozdrav pak nachází uplatnění zejména při komunikaci s neznámým adresátem či v situacích charakterizovaných nižší mírou oficiálnosti a formálnosti (např. při každodenní komunikaci s kolegy).

Pozdravy

Je chyba začínat e-mailovou korespondenci spojením pozdravu a jména, např. "Dobrý den, Aleno"?

dobrý den

V tomto případě je namístě mluvit spíše o (ne)vhodnosti užití než o chybě. Ačkoliv se můžeme s kombinací pozdravu a rodného jména v e-mailech setkat stále častěji (pravděpodobně vlivem angličtiny), tato kontaktová formule může působit na některé adresáty nezdvořile. V oficiální, formální komunikaci proto považujeme za vhodnější použít kombinaci pozdravu s oslovením ve formě příjmení (Dobrý den, paní Nováková) či samotné oslovení (Vážená paní Nováková).

Pozdravy

V dopisech se setkávám s pozdravem "Dobrý den", ale v šedesátých letech jsme se učili, že se dopis začíná oslovením, např. "Vážený pane". Je dnes pozdrav na začátku dopisu normální?

dobrý den

I když se lze setkat s pozdravem na začátku dopisu stále častěji (patrně vlivem e-mailové komunikace), hodnotíme takové užití jako méně formální. V oficiální komunikaci je nadále vhodné použít oslovení, např. "Vážený pane Nováku".

Pozdravy

Lze v dopise nebo v e-mailu používat pozdrav, nebo je vhodnější adresáta či adresáty oslovit?

dobrý den

Pro oficiální dopisovou korespondenci se nadále doporučuje užívat tradiční oslovení obsahující přívlastek "vážený": "Vážený pane Nováku", "Vážený pane předsedo", "Vážený pane magistře" apod. Tato forma oslovení se užívá taktéž v e-mailové komunikaci, ovšem jak vyplývá z nedávno proběhlého výzkumu z oblasti současné korespondence (viz Mžourková–Dvořáková: "Většina z nás používá prosté Dobrý den", Slovo a slovesnost, 2023), v praxi se běžně objevuje i kombinace pozdravu s oslovením, např. "Dobrý den, pane Nováku". Zmíněné šetření ukázalo, že je uvedený začátek korespondence, podobně jako formulace typu "Vážený pane Nováku", v současnosti většinově vnímán jako zdvořilý a vhodný pro oficiální e-mailovou korespondenci. Výzkum však také zachytil jisté preference ve volbě počáteční formulace. Jako nejdůležitější faktor při jejím výběru se projevila míra oficiálnosti – čím oficiálnější (a v souladu s tím i formálnější) komunikace je, tím spíše pisatelé upřednostní variantu "Vážený pane Nováku" před spojením "Dobrý den, pane Nováku" (např. v kontaktu s úředníky či osobami zastávajícími vysoké funkce). Objevuje se i samotný pozdrav bez oslovení, zejména při komunikaci s neznámým adresátem či v situacích charakterizovaných nižší mírou oficiálnosti a formálnosti (např. při každodenní komunikaci s kolegy). Při rozhodování, kterou počáteční formulaci užijeme, je tedy třeba rozlišovat mezi dopisovou a e-mailovou komunikací a vzít v úvahu též náš vztah k adresátovi.

Pozdravy

Mohu e-mail začít pozdravem a oslovením, např. "Dobrý den, pane Nováku"?

dobrý den

V současné e-mailové komunikaci se vedle tradičního oslovení (Vážený pane Nováku) běžně užívá i kombinace pozdravu a oslovení (Dobrý den, pane Nováku). Obě tyto kontaktové formule jsou většinově vnímány jako zdvořilé a vhodné pro oficiální komunikaci. Zároveň však platí, že čím oficiálnější (a v souladu s tím i formálnější) komunikace je, tím spíše pisatelé upřednostní variantu "Vážený pane Nováku" před spojením "Dobrý den, pane Nováku".

Pozdravy

Když posílám pracovní e-mail, začínám ho zdvořilým oslovením, např. "Vážený pane řediteli". Někdy si ale s dotyčným pošleme několik e-mailů během krátké chvíle, a tak se mi zdá zbytečné pořád toto oslovení opakovat. V dalších e-mailech tedy místo něj píšu pozdrav "dobrý den". Co si o tomto řešení myslíte?

dobrý den

Charakter e-mailové komunikace se může někdy přiblížit komunikaci chatové – typicky když si pisatelé e-mailů vymění několik zpráv během krátké doby. Výzkum H. Mžourkové a K. Dvořákové zaměřený na kontaktové formule v e-mailech (viz https://asjournals.lib.cas.cz/slovoaslovesnost/article/uuid:4ce72c32-448d-4470-abe3-dfb337f1473c) ukázal, že v takových případech se oslovení nebo pozdrav běžně vypouští. Nehodnotili bychom tedy jako nezdvořilé, pokud byste oslovení či pozdrav v bezprostředně navazujících zprávách zcela vynechala. Náhrada pozdravu za oslovení se zdá s ohledem na výsledky zmíněného výzkumu zbytečná. Vhodnost vynechání kontaktové formule je však třeba vždy posoudit s ohledem na komunikační situaci.

Pozdravy

Mohu pracovní e-mail nebo dopis začít pozdravem a oslovením, např. "Dobrý den, paní Nováková"?

dobrý den

Při výběru kontaktové formule je třeba rozlišovat mezi dopisy a e-maily. V dopisech se doporučuje užívat tradiční oslovení typu "Vážená paní Nováková". V e-mailové komunikaci se však vedle této formulace běžně užívá i kombinace pozdravu a oslovení (Dobrý den, paní Nováková), která je v současnosti taktéž většinově vnímána jako vhodná a zdvořilá. V běžné každodenní komunikaci mezi kolegy se pak setkáváme i se samotným pozdravem (Dobrý den).

Pozdravy

Stačí začít e-mail pozdravem "Dobrý den", nebo mám použít i oslovení, např. "Dobrý den, pane Nováku"?

dobrý den

V současné e-mailové komunikaci se užívá jak pozdrav (Dobrý den), tak kombinace pozdravu s oslovením (Dobrý den, pane Nováku). Samotný pozdrav nachází své uplatnění především při komunikaci s neznámým adresátem, případně též v situacích charakterizovaných nižší mírou oficiálnosti a formálnosti (např. při každodenní komunikaci s kolegy). Naproti tomu spojení pozdravu a oslovení je v současnosti většinově hodnoceno jako zdvořilé i v oficiální komunikaci, podobně jako tradiční způsob oslovení "Vážený pane Nováku". Obecně však platí, že čím je komunikace oficiálnější, tím spíše pisatel upřednostní variantu s přívlastkem "vážený".

Pozdravy

Zajímal by mě váš názor na pozdrav v korespondenci. Když odpovídám na úřední dopis nebo někomu posílám e-mail (například panu Novákovi), mohu je začít slovy "Dobrý den, pane Nováku", nebo musím použít oslovení "Vážený pane Nováku"?

dobrý den

Pro oficiální dopisovou korespondenci se nadále doporučuje užívat tradiční oslovení obsahující přívlastek "vážený": "Vážený pane Nováku", "Vážený pane předsedo", "Vážený pane magistře" apod. Tato forma oslovení se užívá taktéž v e-mailové komunikaci, ovšem jak vyplývá z nedávno proběhlého výzkumu z oblasti současné korespondence (viz Mžourková–Dvořáková: "Většina z nás používá prosté Dobrý den", Slovo a slovesnost, 2023), v praxi se běžně objevuje i kombinace pozdravu "dobrý den" s oslovením. Zmíněné šetření ukázalo, že je uvedený začátek korespondence, podobně jako formulace typu "Vážený pane Nováku", v současnosti většinově vnímán jako zdvořilý a vhodný pro oficiální e-mailovou korespondenci. Výzkum však také zachytil jisté preference ve volbě počáteční formulace. Jako nejdůležitější faktor při jejím výběru se projevila míra oficiálnosti – čím oficiálnější (a v souladu s tím i formálnější) komunikace je, tím spíše pisatelé upřednostní variantu "Vážený pane Nováku" před spojením "Dobrý den, pane Nováku". Proto se např. v běžné pracovní komunikaci mezi kolegy setkáme často s pozdravem, kdežto v kontaktu s úředníky či osobami zastávajícími vysoké funkce pravděpodobně bude častěji volena tradiční forma oslovení. Při rozhodování, kterou počáteční formulaci užijeme, je tedy třeba rozlišovat mezi dopisovou a e-mailovou komunikací a vzít v úvahu též náš vztah k adresátovi.

Krátce, nebo dlouze?

Vím, že se může psát rozváděč i rozvaděč, ale dohadujeme se, zda to platí i pro slovo napáječ. Psala bych jen dlouze, ale kolega prosazuje podobu napaječ.

napáječ

IJP, PČP a SSJČ uvádějí pouze variantu napáječ. Podoba napaječ se v praxi sice objevuje, ale zatím se neprosadila. Doklady z korpusu SYN v12 ukazují jednoznačnou převahu doporučované podoby napáječ (poměr je 2 435 : 300).

S, nebo z?

V textu z historie užíváme označení divi_ní generál. Máme psát divisní, nebo divizní?

divizní

Přestože se nepochybně v době, o níž píšete, psalo divisní generál, doporučujeme v současném textu volit dnes užívanou podobu divizní. Slova divizní, divize patří k zdomácnělým výrazům, v nichž se původní s vždy v češtině vyslovuje jako [z], zápis divizní je základní, stylově neutrální, je ho možno použít ve všech spisovných textech. Podoba divisní je vnímána jako příznaková, zastaralá.

Zápis přejatého slova

Píše se encefalitida, nebo encephalitida?

encefalitida

V češtině užíváme podobu encefalitida (popř. encefalitis), zachycují ji nejenom nejnovější zdroje, jako je např. ASSČ a IJP, ale je uvedena už i v NASCS, SSČ a SSJČ.

Případy (ne)užití genderové korektnosti

Pro potřeby naší firmy vytváříme slovník genderově neutrálních pojmenování osob. Například slovo pracovník nahrazujeme slovem pracující, u některých pojmenování však nevíme, jak genderově neutrální podobu utvořit. Jak bychom měli nazývat třeba zaměstnance?

genderová neutrálnost; genderově neutrální vyjadřování

Pro některá pojmenování osob lze použít zpodstatnělá přídavná jména jako pracující či vedoucí. Nutno ovšem dodat, že jako tzv. genderově neutrální mohou fungovat jen v některých tvarech (srov. 1. p., č. j., r. muž. i žen.: vedoucí, ale 2. p., č. j., r. muž.: vedoucího vs. 2. p., č. j., r. žen.: vedoucí). V případě slova zaměstnanec přichází v úvahu opis, např. zaměstnaná osoba.

Zápis přejatého slova

Jsou ve slově borrelióza dvě r?

borrelióza; borelióza

Pojmenování infekčního onemocnění se může podle IJP, NASCS a ASSČ psát jak se dvěma rr: borrelióza, tak s jedním r: borelióza. V obou případech s dlouhým ó a z. Doklady z ČNK ukazují, že v publicistických textech je výrazně četnější podoba borelióza.

Užívání titulů, hodností, funkcí a jejich konkurence

Před lety jsem získal inženýrský titul a nedávno jsem získal bakalářský titul. V jakém pořadí mám tyto tituly uvádět – Ing. Bc. Jan Novák, nebo Bc. Ing. Jan Novák?

Bc.; Ing.

Obvykle píšeme vyšší titul před nižším, ve vašem případě bychom tedy zvolili variantu Ing. Bc. Jan Novák. V úvahu přichází též uvádění pouze inženýrského titulu, neboť v praxi se nižší tituly mnohdy neuvádějí.

Zápis přejatého slova

Máme psát lymská, nebo lymeská borelióza?

lymská, lymeská

Podoba není úplně ustálená, je možné psát jak lymská, tak lymeská bor(r)elióza. V IJP je u tohoto hesla uvedena poznámka, že v odborných textech se dává přednost podobě lymeská borrelióza.